Historie s tímto městem hýbalo nahoru / dolů. Vše je popsáno na wikipedii….

Více informací možno přečíst na wikipedii:

• KAUNAS
• KATEDRÁLA sv. Petra a Pavla

Vedle hlavního náměstí je velká katedrála Petra a Pavla. Pár snímků tu máme.

Navečer jsme se jeli podívat do centra Rigy. Vše už bylo zavřené, ale na náměstích bývá vždy živo. Zaujal zejména Rižský dóm, největší kostelní stavba Pobaltí z 13.století.

Na Rižském náměstí bývá hodně cizinců a je tam tedy živo – dokládám jedním videem

Město zaujme velkým počtem kostelů, katolických, ale i pravoslavných. Je tu i nejstarší univerzita v severní Evropě – Vilnius university. Ve Vilniusu se nachází přibližně 56 sakrálních staveb, které dobře ilustrují bohatou historii města i prolínání různých náboženských tradic. Vedle římskokatolických chrámů zde lze najít pravoslavné kostely i pozůstatky židovské kultury. Významné postavení mezi místními památkami zaujímá barokní architektura. Za nejstarší barokní kostel ve městě je považován kostel sv. Kazimíra, vystavěný na počátku 17. století. Mezi nejcennější stavby Vilniusu patří také kostel sv. Anny, známý svou typickou červenou cihlovou fasádou a považovaný za vrcholné dílo litevské gotiky. Kostel sv. Michala ze 17. století – dnes muzeum věnované architektuře a urbanismu 20. století.

Za první zmínku ale stojí Kaple brány úsvitu s pannou Marií, zlaceným obrazem ze 17.století.

Některé další kostely jsme navštívili i zevnitř. Žádný nebyl z chudé čtvrti.

Ve Vilniusu je i uznávaná univerzita. Více informací najdete zde. Historické budovy vč. kostela tvoří komplex uprostřed města.

Vilnius mělo i třetí největší židovskou čtvrť, podle svetadily.cz byla židovská komunita 3.největší po Novém Jorku a Varšavě. Kdysi. Žilo zde až polovina židovského obyvatelstva, tj. cca 75000. To bylo v dobách před 2.světovou válku, kdy ve Vilniusu bylo i mnoho Poláků. Ostatně zde na univerzitě studoval a ve Vilniusu žil národní polský básník Adam Mickiewicz. Po 2.světové válce moc ze židovské kultury nezbylo, ale uličky jsme si vyfotili. Více se o pohnuté historii dočtete na Wikipedii.

Po celém městě je vidět mnoho ukrajinských vlajek na různých budovách. Společně s litevskou nebo i společně s vlajkou EU. Dokonce i prezidentský palác má motiv ukrajinských barev. Považuji toto za velmi odvážné, když uvážíme, že ve městě a v zemi je stále mnoho etnických Rusů a stát se nachází mezi Běloruskem a Ruskem (Kaliningradskou oblastí). My tolik odvahy nemáme.

Nakonec si dovolím doporučit stránku, kde je napsáno o Vilniusu více a gramotněji….

Ve Vilniusu jsme stačili ještě navštívit jeden z kopců nad městem, kde je staré hradiště a také 3 kříže. Je odsud pěkný výhled na město, které má velmi mnoho kostelů a asi největší je kostel sv. Stanislava. Který z nich je svatý? Asi tento.

Při příjezdu do Varšavy nás vítaly vojenská letadla jak na přehlídce. Všude bylo plno lidí. Zjistili jsme, že 15.8. je polský státní svátek – Nanebevzetí panny Marie a svátek polské armády. Všechny obchody byly zavřené. Z auta se Matoušovi povedla pěkná fotografie z přeletu letadel.

Ve městě jsme navštívili nejvyšší budovu v Polsku, která je zároveň 8.nejvyšší stavbou EU. Jmenuje se Dům vědy a kultury a v 30.patře je vyhlídka.

Na jedné fotce z vyhlídky bylo patrné Staré město. Zde jsme prošli od náměstí před Královským palácem přes největší katedrálu, Staroměstské náměstí a až k rodnému domu Marie Curie Sklodowské. Na Staroměstském náměstí je kašna varšavské Sirény. Všechny stavby, které tu nyní jsou, byly po 2.světové válce znova obnoveny.

Bylo pekelné teplo a všade prodávali zmrzlinu, tady ji říkají LODY. Tak jsme si některé „ledy“ dali. A také jsme zkusili Fill Chill, což je zmražené ovoce v ledu, které se zalije vodou. Ve vedru příjemné osvěžení.

Co je na Sofii ale zajímavé, jsou tu snad všechny Evropě blizké styly sakrálních staveb. Počínaje cca 8.stoletím před n.l. – byzantskými stavbami či spíše vykopávkami, pak románskou rotundou sv. Jiří, dále tu máme staré pravoslavné bulharské stavby – asi za nejpůsobivější či nejhezčí bych jmenoval chrám sv. Neděle (fakt se tak jmenuje), nechybí mešita z 16.stoleti a je tu i velká synagoga. Ta, jako i v jiných městech Evropy, je bez života, i proto, že většina přeživších Židů odešla v 90.letech do Izraele. A ahych nezapomněl – je tu i velký římskokatolický kostel se sochou papeže Wojtyly. Sofia je muzeum evropských dějin. Více o Sofii na wikipedii

Ve fotografiích posílám pár zajímavostí…..

Zvláštní pozornost bych věnoval největšímu chrámu v Sofii, katedrále „Sveti Aleksandar Nevski“. Jedná se o majestátní pravoslavný chrám v Sofii, pojmenovaný po ruském národním hrdinovi a který vyjadřuje vděčnost Carskému Rusku za osvobození z moci Osmanské říše v roce 1878. Od osvobození do nezávislosti (1908) bylo Bulharsko knížectvím poplatným Carskému Rusku. Nezávislost Bulharsko vyhlásilo v roce 1908 ve Veliko Tarnogo (v kostele je nyní muzeum). Následně po podepsání dohod mezi Carským Ruskem, Tureckem a Bulharskem velmoci uznaly v dubnu 1909 nezávislost Bulharska. Díky dohodám se Turecko vzdalo všech finančních nároků k Bulharsku a Bulharsko se zavázalo, že vyplatí Rusku (za období od roku 1875 do 1908) 82 milionů franků.

Uvnitř katedrály je uprostřed chrámu vyobrazen svatý Volodimir. Tento svatý je také Ukrajinou uctívaný. Jako panovník Kyjevské Rusi před rokem 1000 sám s družinou přijal křesťanství v Chersonesu (původní byzantské osídlení dnešního Sevastopolu). Následně obyvatele Kyjeva, hlavního města Kyjevské Rusi, nechal pokřtít v Dněpru.

Plovdiv je 2.největší město Bulharska a 10. největší město na Balkáně. Město se rozkládá na sedmi pahorcích, já jsem se byl podívat vlastně jen na nestarším kopci – na thrácké pevnosti kopce Nebet tepe.

A teď už vím, co to je MišMaš… Ochutnal jsem a je to prostě výborné bulharské lečo … bez klobásy. K těm dvěma pejskům mám jen komentář, že mne to připomnělo příhodu ze základní školy, kdy mne spolužačka Berkyová vysvětlovala, že LOVE jsou peníze. Asi teda jsou ….

Začnu ale obcí. Na náměstíčku bratří Škorpilů je kostel Svata Petka a hned vedle památník Karlovi a Herminovi Škorpilovi. Kdo byla Sveta Petka se dozvíme zde – ale česky to zvučí Paraskeva Srbská. Kdo dojede až sem, zaparkovat může skutečně blízko.

Pláž je kousek za obcí…. Jsou tam i pozůstatky antické pevnosti se starobulharským valem. Vše pěkně upraveno. U cesty byl i Árón.

Stojí to za návštěvu, pokud pojedete kolem a neumíte zůstat na jednom místě, jako já

Říkám si, jestli Evropa dělá dobře, že všechna historická místa nechává rekonstruovat do podoby turistického kýče. Jestli jste byli v Mostaru, pak Nesebar se mu už podobá, v tom horším slova smyslu. UNESCO to navíc katalyzuje. Prostě tam chodíte a té historii už nevěříte. Nevědět, že tudy byzantská historie skutečně prošla, tak je to jak „Evropa v Číně“ (made by Huawei Campus) nebo Disney Land. Genium loci je pryč, zato všade prodejci globálních trháků a hltaví turisti. Snad chyběl jen trdelník

Polorozbořené chátrající památky a romantické domy s patinou věků už tu nejsou. Ty, co tu byly, jsou dostavěny do podoby, o které si „bulharský památkový ústav“ zřejmě myslí, že to tak kdysi bylo. Často s použitím moderních materiálů. Tak dost. Prostě fuj. Dnešní Nesebar zazdil romantiku.

V životě nikdy nevíme, kdy je co naposled. Já ale už vím, že jsem na Nesebaru skutečně naposled dnes byl.